Již nám ani „hrouda nohu nevíže“ jak praví poeta ve slavné básni a zcela běžně se létá do kosmu. Co bylo před deseti lety utopií, nebo jen plány na papíře, je dnes běžná věc. Ano, už tam byli i vesmírní turisté. Tito občané nebyli z chudých vrstev, ale na tom zase tak moc nesejde. Budou doby, kdy se tam bude létat běžně. Pokud si člověk tuto planetu nezničí, k čemuž neustále spěje a je v tomto naprosto bezohledný.
Ale neodbočujme od moderní techniky. Mimo jiných věciček se nám rozmáhá informační technologie, což je výraz pro počítače, mobily, tablety a další a další věci. Jako zkratka pro tento výraz se běžně používají začáteční písmena slov. Tedy IT.
Tudíž máme i takzvané Ajťáky, což jsou mužové zdatní ve znalostech těchto technologií. Velmi dobře vědí, cože je to uloženo ve skříni počítače a někteří umějí různé programovací jazyky. Dále se tento národ dělí mezi hardwarové specialisty a softwarové. Pokud nevíte oč kráčí, stručně vysvětlím.
Hardware je to, co lze snadno uchopit do ruky. Co je pevné, tedy, anglicky hard. To je třeba klávesnice, myš, reproduktor, nebo základní deska počítače. To vše je hardware.
Naopak software do ruky nechytnete, ani kdybyste se pověsili za uši na strop. Nejde to, protože jde o věci nehmotné. Zde se řadí například různé programy, hry, aplikace a tak podobně.
Když píšete někomu dopis, používáte obě věci. Klávesnici, která je hardware a nějaký program, je jedno jaký, který vám na monitor píše to, co na klávesnici mačkáte.
Vidíte, že rozlišit tyto dva pojmy není zase nic tak složitého, složité jsou pak věci samotné. Například v počítači je tolik součástek, až přecházejí oči. A co je ještě navíc v těch součástkách, to se ani nedá domyslet. Jakýkoli program je také hodně složitá věc, a proto jsou zde programátoři, kteří vědí jak na to. A dohromady nám to umožní spousty věcí.
