Kultura je součástí naší civilizace již od jejích počátků. Již naši předkové měli různé kulturní akce, na které chodili, byť se lišily od těch, které známe dnes. Stále se však jedná o něco prestižního, co nám mimo jiné přináší nové zajímavé zážitky a ukazuje nám, že můžeme být na své předky pyšní. Není tedy divu, že je často a rádi navštěvujeme.
Je však otázkou, zda bychom sebou měli brát i děti. Mnozí rodiče v tom nevidí problém, naopak. Koneckonců čím dříve jim ukážeme skutečné kulturní hodnoty, tím lépe, ne? Pravdou však je, že to tak ani zdaleka nefunguje, a to hned z několika důvodů.
V první řadě si musíme uvědomit, že dítě není „malý dospělý“. Má úplně jiné uvažování a také jiné potřeby. Také mozek ještě není plně vyvinutý a nezpracovává tedy dojmy stejným způsobem, jako dospělý člověk. S tím je potřeba počítat.
Jako první je tu fakt, že udrží pozornost po mnohem kratší dobu. Zkrátka se nedokážou soustředit na jednu činnost třeba po několik hodin. I když se může zdát, že si vydrží hrát hodiny, když jej pozorujete pozorně, vidíte, že v podstatě přeskakuje od jedné hry ke druhé, byť i se stejnými hračkami. To je potřeba respektovat a neočekávat od něj, že vydrží například v galerii celé odpoledne zaujatě sledovat obrazy.
Dále je tu fakt, že dětem spíše vyhovuje aktivní účast než pasivní prohlížení. Spíše než návštěva galerie je bude mnohem více bavit vyzkoušet si techniky, které byly při malování obrazů tehdy využívány, případně zkusit si zahrát nějakou skladbu pod vedením instruktora. Pokud je ke kultuře přivedeme touto cestou, pak je mnohem pravděpodobnější, že jí nakonec skutečně propadnou.
Celkem vzato tedy nejsou klasické kulturní akce příliš vhodné pro děti. Pokud je do nich budeme nutit, povede tou pouze k frustraci obou stran, a to rozhodně nechceme, pokud je naším cílem, aby měly kulturní akce rády.
